Mojedojmy | mojedojmy

Švagrová Jitka přijela 18. 6. 2016 do Prahy se zájezdem. Společný program měli až od 17 hodin, a tak jsme do té doby chodily a měli se fajn.

Kampa

Sovovy mlýny

nábřeží

k obědu jsme si daly mečouna

Jitka měla premieru na zahrádce a také první třešně

A pozdravila Anežku v Letňanech

Dnes jsem měla sraz se sestrou v paláci knih LUXOR . Vezla jsem jí nějaké věci od maminky, a proto jsem měla kromě kabelky také tašku. V metru trasy A jsem se posadila do prostředního vagonu a četla si docela povedené Vesnické povídky od Václava Koubka. Stanice metra MUZEUM byla pro mě cílová stanice, a tak jsem vystoupila. Vlaková souprava odfrčela a já jsem najednou polohlasně řekla " Nemám kabelku, panebože já nemám kabelku". Nevěřícně jsem se dívala jen na tašku s proviantem pro sestru a s Vesnickými povídkami. Jako někdo v cizím těle jsem vyjela po eskalátorech a nakráčela ke stanovišti s pracovníkem metra. Když jsem mu oznámila horkou novinku řekl ať se zastavím za 10 až 15 minut, Šla jsem tedy na smluvenou schůzku se sestrou s pocitem " Ani klíče nemáš". Čekání na sestru bylo neradostné . Docházelo mi co všechno mám v kabelce. Mobil, klíče, diář, klíče od práce, klíče od domu, peněženku s kartou pojištěnce, s platební bezdotykovou kartou, s finanční hotovostí, s občanským průkazem, s kartou opencard, s průkazkou do knihovny . . . Všechny knížky v LUXORU mně byly ukradené. Ani mě nezajímalo, že měl autogramiádu Knižák, a že jsem viděla na živo Václava Klause. Jedině zajímavá byla sestra, která když dorazila a viděla moje neštěstí v obličeji řekla " nemůžeš si vybrat knížku?"

Pak věci měly rychlý spád. Šupajdily jsme stanici metra MUZEUM trasa C. Pan výpravčí mi s kamennou tváří oznámil, že kabelka zůstala ve vlakové soupravě, a že pro ní kolegyně jede na konečnou stanici .Nemohla jsem tomu uvěřit!!!! Čekaly jsme chvíli a už přicházela paní výpravčí s kabelkou, kterou držela jako ztraceného psa na vodítku. Káravě mi řekla, že jsem měla velké štěstí, To jsem skutečně měla a kabelka byla dočista nedotčená. Děkuji anděli strážný.

Všech v České republice se nás týkají velikánská vedra. Bez klimatizace je to docela oříšek. Kolem poledního jsem již v práci jako stroj. Zpocené ruce, z prstů mám sundané prstýnky, protože ruce i nohy mám oteklé. V těchto dnech snad už opravdu vypiji 1,5, vody.

My si nějak pomůžeme. Freťata mají úsporný fyzický režim. Ve městech jezdí kropící vozy, ale přírodě je třeba pomoci. A tak zaléváme zahrádku co to jde, ať to stojí co to stojí. Příští týden bude hodně podobný . Rozdělíme si tedy s tátou pohotovost. Táta bude zalévat vše co je ještě zelené Na Balkáně a já v Mastech.

Mastecký týden jsem si nazvala: SANITÁRNÍ TÝDEN. Tento výraz se používal za totáče jako SANITÁRNÍ DEN a znamenalo to, že se uklízí ( když se nemaluje). Stejné sklony mám i já. Čas samozřejmě proložím i nějakou jinou aktivitou - také příjemnou. Třeba čtením a povinnou siestou.Kdyby bylo trošku přijatelné počasí tak nějakým výletem do Rychnova nad Kněžnou a nebo do Dobrušky. Už se těším!

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi