zázrak v metru

Dnes jsem měla sraz se sestrou v paláci knih LUXOR  . Vezla jsem jí nějaké věci od maminky, a proto jsem měla kromě kabelky také tašku. V metru trasy A jsem se posadila do prostředního vagonu a četla si docela povedené Vesnické povídky od Václava Koubka. Stanice metra MUZEUM byla pro mě cílová stanice, a tak jsem vystoupila. Vlaková souprava odfrčela a já jsem najednou polohlasně řekla " Nemám kabelku, panebože já nemám kabelku". Nevěřícně jsem se dívala jen na tašku s proviantem pro sestru a s Vesnickými povídkami. Jako někdo v cizím těle jsem vyjela po eskalátorech a nakráčela ke stanovišti s pracovníkem metra. Když  jsem mu oznámila horkou novinku řekl ať se zastavím za 10 až 15 minut, Šla jsem tedy na smluvenou schůzku se sestrou s pocitem " Ani klíče nemáš". Čekání na sestru bylo neradostné . Docházelo mi co všechno mám v kabelce. Mobil, klíče,  diář, klíče od práce, klíče od domu, peněženku s   kartou pojištěnce, s platební bezdotykovou kartou, s finanční hotovostí, s občanským průkazem, s  kartou opencard, s průkazkou do knihovny . . . Všechny knížky v LUXORU mně byly ukradené. Ani mě nezajímalo, že měl autogramiádu Knižák,  a že jsem viděla na živo Václava Klause. Jedině zajímavá byla sestra, která když dorazila a viděla moje neštěstí v obličeji řekla " nemůžeš si vybrat knížku?"

Pak věci měly rychlý spád. Šupajdily jsme stanici metra MUZEUM trasa C. Pan výpravčí mi s kamennou tváří oznámil, že kabelka zůstala ve vlakové soupravě,  a že pro ní kolegyně jede na konečnou stanici .Nemohla jsem tomu uvěřit!!!! Čekaly jsme chvíli a už přicházela paní výpravčí s kabelkou, kterou držela jako ztraceného psa na vodítku. Káravě mi řekla, že jsem měla velké štěstí, To jsem skutečně měla  a kabelka byla dočista nedotčená. Děkuji anděli strážný.