Pražský týden plný oslav, jídla a pití mně přidal nějaké kilo živé váhy. Vneděli  noci jsem se probudila, zanadávala si sama sobě a rozhodla se pro jednodenní půst. Tzn., že se celý den pije jen voda. Žádný čaj, žádné kafe . Dopoledne proběhlo dobře i v  normálním pracovním tempu .Zpracovávala jsem hrušky na sušení a poklízela Odpoledne mi začala být zima, vzala jsem si ponožky a šla si lehnout. Pak se přidala bolest hlavy, ale v 15.30   vše přešlo a já se začala radovat. Byl to krásný čistý pocit v břiše. Vůbec mi v něm nekručelo a náladu jsem měla také bezva. Jen jsem se modlila, aby nepřišla Anča, což se mi vyplnilo. V 19 hod. jsem šla do kanafasu malátná a už se mi nic nechtělo ani koikat na telku. Ráno jsem měla o 1.5.kg méně. Druhému dni po půstu se říká návratovka. Jí se podušená zelenina. Tak tedy až zitra budu jíst jako obyčejně.Pondělí byl den jen pro mě. Ve společnosti dalších lidí by mi bylo hloupé se takhle povalovat. Bylo to fajn a ráda si pondělí zopakuji.

Z letních jablíček

Tzv. ovocná kůže, suší se v troubě

Zatim do sušičky

Táta si máknul

Urodilo se i první víno

Janička mi často s přáním dobrého rána pošle i důvod k radosti nás všech.

A takto vyřešil Honzík můj těžký nákup. Přijel mi naproti k autubusu  i se Sárou v krosně. Vyndal Sáru z krosny a dal do ní můj baťoh :). 

Na procházkách se Sárou po okolí jsem objevila krásné kopřivy. Dočetla jsem se, že se z nich dělá výluh, který nahradí kupované hnojivo. 30. 4. jsem ji natrhala skoro za barákem.

Nastříhala pěkné části  a suché  stonky vyhodila. na kompost.

 Napěchovala do nádoby a přelila dešťovkou. Nádoba stála před stodolou a kopřiva zrála a smrděla....

Musela jsem na ni myslet a každy den promíchat.

Dnes ( 27. 5. ) už výluh vypadal čistě.

Přes cedník jsem všechnu tu vzácnost postupně přecedila.

A je hotovo. Naředěný výluh se používa jako hnojivo a neřěděný proti mšicím a na mravenčí cestičky.

Je to jednoduchý recept. Jen musíme počítat s tím, že těsto kyne 12 až 16 hodin.A musíme mít doma sušené droždí :).

Tátův typ: s máslem a s medem je to mńamka.

V roce 2020 je to rok co s námi není maminka, 10 let co nám chybí babička Tarantová a je to 15 let, kdy jsme si všechno neřekli s tatínkem. A 7 let je na druhém břehu i děda Tarant. Děkujeme, že na vas vzpomínáme jen v dobrém.

 Je čas přehodnotit priority a konečně zůstat na chvíli stát. To nám razantně příkazala příroda a něco nad námi. Čas domácích karantén a prací z domova rodinu v tu ránu jako by vylodil na osamělém ostrově, kterým je byt nebo v optimálním případě dům se zahradou a ochraňujeme jeden druhého. Kdo přijde nebo přijede k obydlí je vítán s rouškou na ústech a na nose  v duchu " Tady je čistá zona, děkujeme, že ji respektuješ". Janička říká, že Anežčina generace si bude umět důkladně mýt ruce :). Zatím mě všechna nařízení a zákazy uklidňují jako potřebná, jen aby si mocní nelibovali, že totalita je tak snadná....

Tak nějak tak vypadal plánek 4.3., ale když plánuji, Bůh se směje pod vousy a záhonky budou mít jinou podobu.

Na zahrádce jsem zatím moc nepobyla, a tak mě předběhl táta se svými plány a představami.

Skleník má volno do května. Plánujeme cestu za Honzíkem do Anglie, a tak by neměl kdo semínka zalévat. Příští rok ho využijeme na ředkvičky, jarní cibulku a později na rajčata.

Prázdné políčko připravené na brambory a řepu. Možná také keříčkové fazole, které vystřídají kedlubny, vše promícháno koprem.  Vyvýšený záhon patří letos česneku.

Přední záhonek je zaplněný maminčinými kytkami.

Jahody jsou z roku 2018. Letos je doplníme měsíčkem.Na prázdné políčko plánujeme mrkev, cibuli, porek a kopr.

 5

U skleníku je konstrukce z minulého roku, na které byl hrášek. Letos by se mi líbil hracho nebo cynie.

 Anča mě a Sáru pozvala na výlet do Pekla. Myslely jsme, že se zatažená obloha protrhá, ale neměly jsme štěstí. Škoda.

Ale další den už sluníčko vykouklo :).

Sářina morková kost.

Babičce by bylo 91 let.