Dlouhodobý plán se stal skutečností.

Měli jsme přibližně 10 let jasno.

Chceme rohovou sedačku, která bude rozkládací s úložným prostorem.

A pak jsme ji spatřili.

Není rohová, není rozkládací a nemá úložný prostor....

Je nám s ní dobře

Natálka Klimešová * 30.8. 2000

fotka vznikla na 80. narozeninách prababičky v r. 2015

Mia  Peštová* 12. 4. 2010          

 fotka vznikla v roce 2014

Amálka Rychtaříková * 6. 6. 2011

aktuálně rok 2016

Rozárka Rychtaříková * 13. 11. 2015

aktuálně rok 2016

Terezka Klimešová * 2. 10. 2012

aktuálně rok 2015

Petr Kletečka * 28. 11. 2011

aktuálně rok 2016

Terezka Kletečková * 26.5. 2013

aktuálně rok 2016

Lada Freiserová *  26.8.2015

fotka vznikla 2016

Anežka Martiňáková*8.4.2016

                          fotka vznikla duben 2016

  Adam Klimeš                                                                                                                                                                                                      

Hodilo se zpracovat ovoce, které přivezl Petr do Mastů :

Rybízová marmeláda z keříku za skleníkem

OKURKY

sousedi

holky 17. 6. 2016Jitka Tarantová 18. 6. 2016

Babička Martináková  5. 6. 2016

Prababička 6. 6. 2016

Midorka se narodila 16.4.2007

4.5.2008 se narodila tato skupinka.

AKTIVITY

ODPOČINEK

HOSPITALIZACE

Merlot a Kiko

Už jsou všichni fit

Kompletní sestava: Merlot,Morgen Kiko a Midorka

Poslední návštěva Morgena v Mastech 06/2016

Merlot odešel přes duhový most 26.10.2015 narozen 4.5.2008

Kiko odešel přes duhový most 19.5.2016

narozen 4.5.2008

+ Morgen odešel přes duhový most 18. 7. 2016

* narozen 4. 5. 2008

Druhou moji vycházku pořádal KČT Karlov

Start byl u lípy republiky u Astronomické věže v Klementinu.

A cíl V Botanické zahradě Na Slupi.

Lípa byla slavnostně vysazena 5.11.1968 na počest 50.výročí vzniku Československé republiky.

Švagrová Jitka přijela 18. 6. 2016 do Prahy se zájezdem. Společný program měli až od 17 hodin, a tak jsme do té doby  chodily a měli se fajn.

Kampa

Sovovy mlýny

nábřeží

k obědu jsme si daly mečouna

                                                                                                                                                                                             Jitka měla premieru na zahrádce a také první třešně

A pozdravila Anežku v Letňanech

Moji milí,

do odvolání nebudu psát na tento blog.Přecenila jsem časovou náročnost a také v porovnání s ostatními vidím, že je třeba mít nějakou počítačovou gramotnost, aby byl blog zajímavý, Tak prosím vás tyto stránky nerozklikávejte, protože se samo nic nepřidá .Díky za přízeň.

Dnes jsem měla sraz se sestrou v paláci knih LUXOR  . Vezla jsem jí nějaké věci od maminky, a proto jsem měla kromě kabelky také tašku. V metru trasy A jsem se posadila do prostředního vagonu a četla si docela povedené Vesnické povídky od Václava Koubka. Stanice metra MUZEUM byla pro mě cílová stanice, a tak jsem vystoupila. Vlaková souprava odfrčela a já jsem najednou polohlasně řekla " Nemám kabelku, panebože já nemám kabelku". Nevěřícně jsem se dívala jen na tašku s proviantem pro sestru a s Vesnickými povídkami. Jako někdo v cizím těle jsem vyjela po eskalátorech a nakráčela ke stanovišti s pracovníkem metra. Když  jsem mu oznámila horkou novinku řekl ať se zastavím za 10 až 15 minut, Šla jsem tedy na smluvenou schůzku se sestrou s pocitem " Ani klíče nemáš". Čekání na sestru bylo neradostné . Docházelo mi co všechno mám v kabelce. Mobil, klíče,  diář, klíče od práce, klíče od domu, peněženku s   kartou pojištěnce, s platební bezdotykovou kartou, s finanční hotovostí, s občanským průkazem, s  kartou opencard, s průkazkou do knihovny . . . Všechny knížky v LUXORU mně byly ukradené. Ani mě nezajímalo, že měl autogramiádu Knižák,  a že jsem viděla na živo Václava Klause. Jedině zajímavá byla sestra, která když dorazila a viděla moje neštěstí v obličeji řekla " nemůžeš si vybrat knížku?"

Pak věci měly rychlý spád. Šupajdily jsme stanici metra MUZEUM trasa C. Pan výpravčí mi s kamennou tváří oznámil, že kabelka zůstala ve vlakové soupravě,  a že pro ní kolegyně jede na konečnou stanici .Nemohla jsem tomu uvěřit!!!! Čekaly jsme chvíli a už přicházela paní výpravčí s kabelkou, kterou držela jako ztraceného psa na vodítku. Káravě mi řekla, že jsem měla velké štěstí, To jsem skutečně měla  a kabelka byla dočista nedotčená. Děkuji anděli strážný.